Uhranské okénko

Zviki v obci

Na Fašang to už fčil tak neňí jak bívavauo. Aňi tak veseuo už neňí. Po dzedziňe chodzili maškare z domu do domu. Stavili sa všadi tam, de biuo dzífča. Muzika ich dicki doprovádzaua. Posledňí tri dňi biuo kór veseuo.

Vibírali sa po dzedziňe peňíze, ze keré potom bili další muziki. Po Fašangu na Škaredú stredu chuapci volili stárkú. Každého muadšího čovjeka zastavili a moseu zapuacit.
Zavédli ho k Ivákovi a tam puaciu. Kerí nesceu ňic dat, teho pouožili na uavicu a visolili mu remeňem. Tedi bili oňi páňi. Kerí dau stárkom dost, ten viks nedostau.
Večer chodzívali k dzífčencom na makové slíže, dzífčence ich šak šidzili. Dali do kastróla handru, posipali ju makem a potom to tak ponúkali.

Na Velikú noc biua šlahačka. Chuapci sa dali do kompánijí a skoro ráno chodzili do domú,kde mjeli dzífčence a tam ich šlahali. Za to dostali mašlički na korbáče a téš bili ňečím ponúknutí. Večer biua muzika. Keré dzífča dauo stárkom na korbáč najvječí mašlu, tá mjeua na muzice sólo.
V úterí chodzili chuapci po dzedzine a vibírali do koša vajíčka. Večer biua další muzika a tam sa povjesiu korbáč na scenu, kde visau až do druhej šlahački.

Po Velikej noci bívali svadbi. Nevjesti nebili jak fčil, k oltáru išli v krojoch. Najstarší družbé, ked sa išuo do kostela, mjeli pauoše - to bili šable a na nich lemón s višívaním ručňíkem. Popredu išua muzika a oňi grepčili pred ňú. Po sobáši biu slávnostňí objed a o pú noci dali nevjesce vjenec dúle z huavi a dali jí čepec, pričem spívali pjekné pjesňički.
Kerá sa nevidaua do dvaceci rokú, ostaua starú dzífkú. Tak sa stauo, že ňekedi sa dzífčence vidali nasiuu.
Pri muzice sa chuapec pred tancem nepokloňiu, ale zavouau na ňekerú dzífku a tá moseua dojít k ňemu. Mi dzífki sme stávali na galérce spouem a ked ňekerí zavouau, išli sme aj štiri.

Slovník nárečia Záhorskej Vsi - O. Šimkovič (1959)

Oto Šimkovič

Články - Uhranské okénko

Hrádza

HORE